Bylo rozhodnuto, pojedeme do Českého ráje. Nové vybavení stejně muselo být vyzkoušené, perfektní příležitost. S 18 kily na zádech jsme vystoupili v Jičíně. Město jsme si krátce prošli. Jídlo, zásoby nakoupeny a už jsme šlapali směrem k Prachovu. Nejdříve jsme se báli, ze severu se na nás mračili tmavé mraky, které slibovali průtrž. Proto jsme v Prachově, před vstupem do skal chvilku zastavili a počkali jak to dopadne. Mraky se rozpadli a my suchou nohou vstoupili do Prachovských skal. Červená se stala naší průvodkyní. Vzala nás přes Křížovského vyhlídku, Císařské chodby a skalním městem složeným z jednotlivých věží. Vyšli jsme u turistické chaty, kde jsme dále pokračovaly k rybníku Pelíšek. Zde jsme narazili na zajímavou věc. Asi 50 metrů nad rybníkem se nachází malý altán postavený v čínském stylu. Tento altán je, ale čajovnou jménem Plující oblaka. V ní jsme byli pohoštěni skvělým zeleným čaje. Také jsme se dozvěděli něco o působení čaje na lidské tělo, jak a kdy byl altán postaven. Po vypití celé konvice jsme přispěli dobrovolným příspěvkem a vydali se dál na cestu. Došli jsme k malému pahorku, který se jmenoval Pařez, na němž se nachází zřícenina hradu stejného jména. Po kamenných stěnách hradu, který měl zaniknout v 15. století, nebyly ani památky. Jediné co tak bylo k nalezení byly vytesané místnosti a chodby ve skále. Podle informační tabule měl hrad zaniknout během Husitských válek čemu napovídá nalezená dělová koule. V 19. století prý zříceninu navštívil i sám císař František Josef I. Od Pařezu to bylo kousek do Mladějova, kde jsme šli malým údolíčkem lemovaným skálami a podél nejmenovaného potoka. To údolí nás vedlo kolem rybníka Doly, za nímž jsme začaly stoupat směrem k Troskám. Cestou jsme prošli malý kemp Svitačka. U padla pauza na večeři. Od Trosek jsme jen slezli do Tachova. Prošli jsme Tachovem a přespali u rybníka a hospody Vidlák.
Ráno jsme se časně probudili, najedli a vyrazili na další pouť. U rozcestníku „Věžické údolí“ jsme odbočili na „Zlatou stezku Českého ráje“. Ta nás dovedla k zámku Hrubá Skála. Za minimální vstupné se dostanete na nádvoří kde se můžete pokochat pohledem z hradeb na přilehlé skalní město. Na prohlídku vnitřních prostor, už ale nedošlo. Dali jsme se znovu na cestu. Naše další zastávka byl hrad Valdštejn. Vyhlásili jsme tedy polední pauzu. Kvůli spěchu se na prohlídku hradu nedostalo, protože jsme museli mimo trasu do Turnova. Procházeli jsme tedy kolem vyhlídky Hlavatice. Na Turnov jsme se odsud podívali pěkně z výšky. Pak následovalo prudké klesání do města. Nejdříve jsme měli jít na zastávku Turnov město, plán byl ale přehodnocen a tak jsme došli až na hlavní nádraží. Zde jsme vyzvedli třetího člena výpravy a šli jsme zase zpět. Tentokrát jsme se chystali hrad Valdštejn podejít a tak jsme šli po cyklostezce, která vedla z Pelešan pod hradem. Kousek za rozcestníkem „Pod majákem“ jsme si všimli převisu, který by mohl být ideální pro přespání. Rozhodli jsme se na chvilku usadit a podívat se okolo, protože tenhle byl moc vystaven lidem na cestě. Po půlhodině jsme našli místo vysoko mezi skálami. A to u skalní věže Zelenáč. Našli jsme místo našeho přespání. Průzkum okolí odhalil několik úžasných výhledu. Hlavně z masivů „Pilíř trůnu“ a „Zero“.
Probudili jsme se do příjemného rána, slezli jsme zpět na stezku a pokračovali v cestě. Nejdříve jsme míjeli Smíchousův rybník, pak stezka udělala několik „esíček“. Kde se nacházelo několik pramenů, které jako první nebyly vyschlé. Od začátku cesty jsme totiž nalézali jen suché prameny. Sedmihorky jsme prošli během okamžiku a už jsme se drápali nahoru do Svatoňovic a Kvítkovic. U Kvítkovic proběhl oběd a rychlá diskuze o dalších plánech. Kvůli špatnému plánovaní jsem zjistil, že mi to nevychází. V Semilech jsem potřeboval být včas na vlak. Oba mí společníci v Semilech měly zůstávat na druhý den kdy je čekal výstup na místních ferratách. Do Semil bychom to společně ale nestihli a oddělit se abych to sám hodil do sprintu byl dost nejistý plán. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto v rámci zachováním jejich sil a časové jistoty nasednout v Lestkově na autobus do Semil. Proto jsme tedy za dvě hodiny stáli v Semilech na nádraží a čekali až přijede můj vlak do Pardubic.
Na konec bych rád všem doporučil návštěvu Českého ráje. Příroda se zde zjevuje ve své ohromující kráse. I lidé tady výjimečně zanechali nádherné památky které způsobují nádhernou souhru s okolím. Oblast je turisticky velmi přístupná a proslulá. Proto nechybí ani žádná potřebná infrastruktura. Rozhodně je tam toho více k vidění než jsem viděl já.
Svět podle Farmáře 