Krakow
Polsko mě lákalo vždycky. Sousední slovanská země, plná lidí pyšných na minulost své země a tradici vodky. Navíc po získané svobodě v podobě osmnáctých narozenin byla první volba zahraniční destinace jasná. Německo, vzhledem ale k nepříznivým pandemickým podmínkám, padla volba na našeho severovýchodního souseda. Společně s mým dlouholetým přítelem jsme se tedy pustili do vymýšlení plánů naší cesty. Premisa byla jasná, vlakem do vybraných měst, zde se levně ubytovat a následně objevovat lokální krásy.
Dvacáteho července tedy test vyšel negativní, 150 zlotých v peněžence a už jsem zase stál na peróně směr Praha. Lístky i s místenkama jsme pro jistotu koupili klasicky u okénka z obavy dostupnosti polských jízdenek v aplikaci Můj Vlak. Až do stanice Bohumín byla jízda dosti nezajímavá. Ovšem v poslední České stanici už začaly problémy, respektive zábava. Vlak stihl nabrat asi dvacetiminutové zpoždění, což by nepředstavovalo takový problém, kdyby ale vlak hned po překročení hranic nezpomalil a nikdy se již nedostal tak nad 60 kilometrů za hodinu. Takže nám nejdříve ujel první vlak z Katowic do Krakowa, pak ještě jeden a ten další by byl taky těsný, kdyby však nenabral taky půlhodinové zpoždění. Zkrátka, místo v původních 21:00 jsme do hostelu dorazili asi ve 23:00. Hostel nás kromě naprosto uchvacující jednoduchosit vyřizování ubytování, překvapil azbukou. Zjistili jsme, že ho využívají většinově lidé Ukrajinského původu coby ubytovnu při zaměstnání. Všichni na nás byli ale hodní a tak jsem po čisté sprše a velmi malé kabince na záchod usínal s relativním klidem v mysli. Ta kabinka, jen tak pro zajímavsot byla zajímavá tím, že když si člověk sedl na záchod, dvěře měl asi 5 centimetrů před nosem, ráj pro klaustrofobiky.
Ráno, kdy jsme se z palandy vysoukali už před šestou hodinou raní, nabídlo levnou a vcelku dobrou snídani pořízenou v žabce, tak i pohled na začínající život takhle velkého města. Přece jenom, Krakow je se svými 720 000 obyvateli druhé největší město v Polsku, samozřejmě hned za Varšavou. Narozdíl od Varšavy, jak jsme později zjistili, bylo ale mnohem hezčí. Hlavní náměstí, neboli Krakowský Rynek nám na první pohled připomínal náměstí Sv. Marka v Benátkách. A to hlavně díky věži bývalé staré radnice tak i tržišti nacházející se přímo uprostřed náměstí. V rohu se schovávala Mariánkský kostel. Jenž tvořil jasnou dominantu náměstí. Dále ve vedlejším rohu se schovával i kostelík Sv. Vojtěcha, patřící k nejstarším v Krakowě.
Jelikož ale Mariánský kostel otevíral až později, vydali jsme se hledat Wawelský pahorek. Místo prvních obyvatel u řeky Visli a bývalé síldo Polských a Polsko-Litevských králů. K tomuto pahorsku se váží tři místa. První je katedrála tyčící se nad starým městem a která otevírá až v 9, což vzhledem k tomu že jsme tam dorazili v půl osmé, působilo problém. Dále hrad, který sloužil jako sídlo králů, následně jako pevnost, sídlo nacistického guvernéra a dnes muzeum. V celém areálu jsou patrné i pozůstatky dvou kostelíků, svatého Michala a Jiřího. K pahorku ještě patří tzv. Dračí Jáma. Místo kde podle pověsti Krak zabil draka a jehož jméno město nese.
V rámci centra Krakowa lze zajím i do čtvrti zvané Kazimierz, židovská čtvrť nacházející se jihovýchodně od pahorku. Zde jsme si prohlídli několik synagog, mezi které patřili třeba synagoga Remu nebo Stará. To co mě ale na této části města zaujalo víc byl realný výskyt židovské kultury, nebo lépe řečeno vliv judaismu na vzhled čtvrti. Dokazovali to hlavně nově vypadající podniky, které hned vedle polštiny měli i hebrejštinu.
Po tak dlouhém chození jsme se rozhodli dát pauzu na kávu a promyslet další plány. S kávou v ruce jsem si sedl na zahrádce nejmenované restaurace a nahlídl do map. Můj zrak zaujalo značení Collegium Maius. Nejstarší a původní budova Krakowské univerzity. Jedna z nejstarších univerzit ve střední Evropě, jen o trochu mladší než naše Karlova. Dnes je v této budově zřízeno univerzitní muzeum a tak jsme za 6 zlotých vstoupili do posluchárny, knihovny ještě s originálními svazky či výstavě věnované studiu a akademické práci Milukáše Koperníka. V jedné z vytrín ve vedlejší místnosti nás ale zaujali třemi předměty opravdu vysoké hodnoty. Tím byli olympijská medaile (zlatá), medaile nobelovy ceny a soška Oskara.
Během posledních dvou hodin v Krakowě jsme ještě navštívili již zmíněný Mariánský kostel, který nás naprosto uchvátil, a obdivovali jsme také zbývající části opevnění. Pak jsme už pelášili na vlakové nádraží a vydali se pendolínem do Varšavy.
Svět podle Farmáře 