Proč již nikdy neuvidíme rozpočet jako v roce 2019?

Když se v poslední době probíral státní rozpočet a jeho schodky, vždy jsem si vzpomněl na rok 2020, kdy přišla pandemie Covidu-19, ten rok to najednou skočilo z 28 miliard korun schodku na 367 miliard^[1]. Tedy něco přes 13 násobný nárůst který byl omluven kompenzacemi za ušlé tržby z důvodů státních zákazů a omezení podnikání. Toto pokračovalo dál, jen v roce 2020 cca 200 mld. korun bylo použito na opatření a kompenzace z důvodu pandemie. V roce 2021 byla situace ještě horší a schodek, opět podobně omluvený dosáhl hodnoty 419 mld. korun. Tento rok se také vyměnila vláda, která slibovala zastavení tohoto navyšování státního dluhu. Místo toho jsme dostávali, sice menší ale přesto nepředstavitelné schodky a obrovskou míru zadlužení pro stát. Kde nominální hodnota dluhu za posledních 10 let vzrostla celkem trojnásobně^[2]. V poměru k HDP sice ten nárůst jen vyrovnává dosavadní maximum z roku 2012, které bylo způsobeno stejně tak nominálním zvýšením dluhu tak i snížením HDP^[3]. Nyní se však nacházíme v situaci, kdy HDP sice roste ale dluh roste mnohonásobně rychleji. jen za poslední 4 roky skoro o bilion korun.

Tak to bylo trochu statistiky, já jsem si ale říkal že až skončí covid a nastoupí vláda Petra Fialy, všechny tyto výdaje na covid jednoduše seškrtá, přece jenom v roce 2023 po covidu nikdo ani neštěkl, a schodek se zase usadí na hladinách pod 100 mld. korun. Byl jsem ale na omylu, v roce 2022 vtrhla vojska Ruské federace na Ukrajinu a spustila se tak největší konvenční válka v Evropě od druhé světové války, jejichž následkem byly sankce proti Rusku, které v té době bylo dodavatelem levných energií do Česka. Tento šok, speciálně v cenách za paliva a plyn už tak umocnil vzrůstající inflaci, která v roce 2022 a 2023 dosahovala i hodnot nad 10%^[4]. Válka na Ukrajině tak jen dolila benzín do ohně, který byl zapálen obrovskou injekcí peněz do kapes lidí během pandemie.

Tento vzrůst inflace měl na státní rozpočet dva hlavní vlivy. První bylo zvednutí starobních a jiných důchodů z důvodu valorizace. Z roku 2020 na rok 2025 tak vzrostly o 200 mld. korun ^[5] . Toto jsou výdaje, které prostě momentálně nejde škrtnout. Tato inflace, jelikož nebyla jen lokální ale v té či oné míře se vyskytovala i v jiných zemích, způsobila také vzrůst úrokových sazeb. Tedy ty rekordní stovky miliard tak byly půjčeny s rekordními úroky, jen jejich placení nás v roce 2027 bude stát 130 mld. korun (V roce 2019 to bylo 39 mld. korun ^[2-1]). Tedy jen inflace nám přidala 330 mld. korun navíc, které se prostě musí zaplatit.

Jako poslední vážný zásah bylo zrušení superhrubé mzdy. Sice nejsem fanoušek daní, je ale potřeba přiznat že načasování jejího zrušení snad nemohlo být horší. K jejímu zrušení došlo 1. ledna 2021, tedy uprostřed nejhorších opatření a následků pandemie, již rok po tom co ekonomika stála. Podle některých toto zrušení stálo stát skoro 130 mld. korun ^[6] tedy částku na kterou by tento stát neměl ani v roce 2019, natož v roce 2021. Navíc tato částka se pravděpodobně od té doby zvyšuje. Toto zrušení navíc bylo spoluprací ODS a ANO, tedy se nedá počítat s tím, že její znovuzavedení přijde ani od opozice, ani od vlády. Navíc by to i tak byla politická sebevražda.

Tyto odhady nám tak dávají částku cca 400 až 500 mld. které stát musí někde jinde ušetřit nebo vybrat. Což je samozřejmě v rámci několika let nemožné. Navíc státu ani nenahrávají okolnosti, například to že Husákovy děti, největší generace, se pomalu blíží důchodovému věku kdy bude potřeba tomuto obrovskému množství lidí vyplácet důchody a náklady ve zdravotnictví a to vše za situace kdy nová generace rozhodně není natolik početná aby dokázala na toto vše vydělat a která už teď má problém uživit sama sebe natož miliony důchodců.

Tento rant/článek je primárně o tom proč prostě nepřijde záchrana v citlivém šetření, které mnozí politici slibují. Již cca 80% až 85% všech výdajů jsou výdaje mandatorní. Tedy i kdybychom všechny ostatní výdaje škrtli, i tak by to stačilo na zrušení schodku a ušetření sotva 100 mld. Za cenu zastavení jakýchkoli dotací, investic apod. Tedy ani ti nejzodpovědnější politici nám tak nedokážou za současných podmínek doručit vyrovnaný rozpočet. Protože vyrovnaný rozpočet znamená buď výrazné zvýšení zdanění, či zásah do mandatorních výdajů a obojí je politická sebevražda.

Je tedy vůbec nějaká naděje? Existuje svět kde mladí lidé narození ve 21. století nebudou muset otročit na důchodce ale budou žít ve zdravé ekonomice? Ano, je (zde bych rád řekl že z roviny faktů přecházím do roviny subjektivní s mými názory). Myslím že situaci by pomohla privatizace a přesunutí služeb státu do soukromého sektoru s ponecháním sociálních programů pouze pro ty co to nejvíce potřebují. Bavím se o školství, zdravotnictví, část zabezpečení na stáří. K tomu obrovská digitalizace a následné propuštění mnoha státních zaměstnanců. Zda by toto v situaci kdy porodnost klesá celý problém vyřešilo je ovšem jiná otázka, myslím si ale že se jedná o nezbytný krok na cestě k lepší situaci.

Sdílej:

Související

Napsat komentář Zrušit odpověď na komentář